Peťanův blok

Pokud podle nadpisu čekáte, že zde naleznete něco o tom, co jsem poslední necelý rok dělal, budete možná zklamaní. Rozhodl jsem se napsat o knize, se kterou jsem strávil tyto Vánoce. Ano... byl stromek, cukroví, dárky, jídlo a dobrý alkohol... ale co si asi z těchto Vánoc zapamatuji bude tato kniha (i když jídlo a alkohol též nebyly špatné). Jo a ještě medvědí polštářek, ale to by byl jiný příběh.

Ony jsou to vlastně knihy dvě a napsal je, mně dosud neznámý autor, Jiří Kulhánek. Vím, že se možná mnozí plácnete do hlavy (a jeden kamarád by zvolal "to je vůl!", kdyby ovšem věděl, o kom je řeč) a řeknete si, že jsem objevil Ameriku. Ale pro mě je Kulhánek a jeho dílo skutečně překvapením. Nečekal jsem, že bych dvě knížky, které mají dohromady asi 300 stran, dokázal přečíst tak rychle. A co jsem čekal ještě méně je, že to bude 300 stran brakové literatury.

Ano brakové, žádnou hlubokou myšlenku od těchto knih čekat nemůžete. Nepřivede vás na existenční myšlenky o jsoucnu, mezilidských vztazích nebo nesnesitelnosti lidského bytí. Její zaměření je proti tomu přízemní, jen vás pobavit. Zato ale královsky pobavit. A na té zemi se bude válet spousta hnijících mozků, šplíchajících střev a kaluží zapáchající krve. Některé popisované scény jsou opravdu nechutné, první místo mezi nimi jednoznačně zabírá asi stránkový popis, kterak si hlavní hrdina sám amputuje nohu prostřelenou v kotníku. Já u toho zrovna večerel a chleba s pomazánkou po té stránce textu chutnal opravdu "jinak". Ale... číst jsem nepřestal.

A v tom je právě to mistrovství. Kniha mě tak vtáhla do svého děje, že nešlo přestat. Schéma děje, který hlavní hrdina prožívá, je přitom jednoduchý: akce – omdlení – léčení – údobí klidu. A to se stále opakuje. Nuda, že? A přece není. Všechny části, a to především boj, jsou velmi obrazně napsané. Vlastně mi v hlavě běžel takový hodně dobrý béčkový horor, text jsem pomalu ani nevnímal. Každá z částí schématu navíc postupně graduje. Akce od zabití jedné zombie, autorem novátorsky označované "mrtvák", po tankovou bitvu mezi spoustou tanků a upravených vesmírných korábů na jedné straně a poškozeným skoro nezničitelným obrněným vozem hlavního hrdiny na straně druhé. Léčení začíná ošetřením podlitin, oděrek a popálenin a končí již zmíněnou amputací chodidla. V údobích klidu Kulhánek  zase vypráví celý hlavní příběh knihy a prokládá ho vtipnými komentáři. Jen omdlení je vždy stejné a rychlé. Konec obou knih je sice otevřený, ale podle mě je dobře, že tomu tak je. Cílem totiž není dojít k nejakému jasnému vítězství, ale je jím samotná cesta k němu a zážitky hlavního hrdiny v jejím průběhu.

Pokud chcete strávit pár zimních večerů mezi zombiemi, upíry, mimozemšťany, nevyhnutelnými vodopády krve  a  opravdu výborně se při tom pobavit, vřele obě knížky doporučuji. V zápalu psaní jsem ale zapomněl, koukám, zmínit jejich jména. Jsou to tedy "Cesta krve: Dobrák" a "Cesta krve: Cynik". Obě se dnes již nedají koupit, ale můžete si je jako já stánout. 

Za tento odkaz, stejně jako za objevení Ameriky, tedy Kulhánka, děkuji Terce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk