Peťanův blok
o všem možném a nemožném
30.03.2007
Doomline
"Jakpak jste se dnes vyspal?" byla první otázka mého cvičícího v praktiku, který už čekal u přístrojů, se kterými jsem měl měřit. Tato středa začala naprosto skvěle. Měl jsem na sedm, nastavil jsem si budíka akorát na půl sedmé a ... vstal jsem 7.10. Čtyři hodiny, které jsou na praktikum vyhrazené jsem strávil měřením skoro beze zbytku ... tedy přesněji ono to měřilo samo, samo si to vzorek ohřívalo, samo po určitém čase odečítalo hodnoty a ukládalo je do souboru. Bylo to hrozně zábavné a rozmanité měření. Stihl jsem při něm pokecat se všemi spolužáky, co byli v praktiku, se cvičícím, podívat se na sciotesty, na chvíli usnout a taky pozorovat okolí fakulty z okna podkroví naší budovy.
Doufal jsem, že aspoň seminář našeho ústavu bude zajímavější. A víte co? Nezklamali mě. :-) Měl to nějaký chemik a usnuli tam i někteří profesoři z katedry. Já si zase čet sciotesty, protože jsem se vyspal už v praktiku. O co méně lidí pana chemika poslouchalo, o to víc otázek bylo na konci. A každý se zeptal na něco ze svého oboru, i když to třeba vůbec nesouviselo s daným tématem. Chudák chemik, ale nemá chodit mezi fyziky. :-D Obklopen probudivšími se a po otázkách toužícími profesory jsem nemohl ani odejít, a tak jsem přišel pozdě na oběd s Pavlem a Davidem.
V posilovně jsem si aspoň trochu zarelaxoval. Ale všemu konec nebyl. Vše pokračovalo na inlinech, které mám jako tělocvik na MU. Jednak se mi po cestě tam začalo chtít hrozně spát a chytil jsem zase lenoru pectoris. Znechucen jsem vyjel na v hale a doufal, že si aspoň psychicky odpočinu když už fyzicky ne. Ale lektorka pro nás zase připravila řadu soutěží. Protože jsme tam s Petrem byli jediní kluci, tak jsme měli každý jeden tým holek. Prvním úkolem bylo slalomem mezi plastovými nádobami projet na konec tratě tam vzít jiný plastový kelímek, dojet pozpátku na start a předat štafetu. Náš tým si vybudoval docela pohodlný náskok. Já jsem jel poslední a vše vypadalo dobře, slalom pohoda, pozadu to taky šlo. Asi tak metr před konecm za hlasitého povzbuzování spoluhráček jsem se ohlédl, jak jsem daleko ... a při tom se moc naklonil a ... položil se na podlahu, nárazem na zem mi vyletěla štafeta a odletěla na druhou stranu haly. Lektorka ani nemohla závod ukončit, neboť se svíjela smíchy ... no skvělé prostě. :-) Jediné trochu štěstí bylo, že jak mi vypadl ten kelímek tak proletěl cílem tak jsme jako kontumačně vyhráli.
Jednou z dalších soutěží bylo něco jako fotbal. Hrálo se to s pouťovým (nebo takovým tim MacDonaldovským) nafukovacím balónkem. No asi si dokážete představit jak to vypadalo, každou chvíli byl někdo na zemi, srazil se, pokopal a tak. V jednu chvíli jsem zavadil o jednu holku, ztratil rovnováhu a spadl na zadek. V tu chvíli ale Petr kousek ode mě pokácel jiné děvče, oba šli také k zemi a bohužel jsme všichni mířili do stejného místa. No ... zabrzdil jsem bruslí až o žebra té slečny. :/ No ale dopadlo to nakonec dobře a nezranil jsem ji. Krom toho jsem si ještě při jednom těch všech pádů zvládl narazit palec, takže mi po tom úžasném dnu zbylo i něco na památku. :-)
Komentáře (3)
Tip:
Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
D.A.
30.03.2007, 18:31:12
Uvědomuješ si, že jsi občas velice nebezpečný sobě i svému okolí?
2
Petan
WWW
30.03.2007, 23:09:37
Jistě. :-)
3
Janka
WWW
04.04.2007, 01:04:32
Ty si sa uz pozrel na Scio?! Zradca! :-D Ja mam v plane tento tyzden zacat so ZSV... ale zatial je to v teoreticko-pripravnej rovine :-D
Reklama