Film Goyovy přízraky jsem si nemohl nechat ujít už jen kvůli jeho režisérovi, jehož filmy Amadeus a Lid versus Larry Flint považuju za jedny z nejlepších vůbec. Očekával jsem tedy jak myšlenkově hluboký film tak výborný scénář přinášející něco nového a samozřejmě věrné a podrobné zpracování tehdejší doby.

Tak na polovinu film splnil má očekávání. Po technické a vizuální stránce byl skvělý, výborně do celé atmosféry a kostýmů ladily Goyovy obrazy. Se samotným dějem (nebo spíš náplní) filmu to je horší. Forman chtěl asi primárně zobrazit důvod, proč Goya vytvářel šokující rytiny, kde jsou lidé zobrazováni jako nestvůry. Tyhle výjevy mají zobrazovat nejnižší vrstvy a chudobu. Naproti tomu, jako pěst na oko, vypadají úplně jinak obrazy církevních hodnostářů, šlechticů a královské rodiny. Krom toho ale Forman rozvíjí celou řadu jiných dějových liní a motivů. Nedá se říct, že některá je hlavní a ostatní podružné. Podle mě je ale těch linií příliš mnoho na dvouhodinový film. Krom toho je popisováno poměrně dlouhé období španělské historie. Výsledkem je, že film je hodně rozkouskovaný a jsou v něm neustále časové skoky (typu "o patnáct let později" a tak). Díky tomu se ve filmu ztrácejí jinak celkem zajímavé motivy. Například rozdíl mezi upřímným Goyou, který nenávidí přetvářku a nemění názory a hodnoty podle toho jak se hodí, a Lorenzem, který představuje zosobnění motta "kam vítr tam plášť" a je schopen se poddat jakékoliv ideologii, pokud mu to zrovna něco přinese. Vzhledem k nedostatku prostoru nemůže Forman nějak líp vykreslit povahu a osobnost obou hrdinů a omezuje se tak především na popis toho, co a jak se stalo. Výsledkem je, že filmový Goya se do tehdejší doby vůbec nehodí (jakoby přišel z budoucnosti) a Lorenzo vypadá jako tuctový zmrdík (pardon). Ještě více je to vidět na postavě Goyovy umělecké můzy Inez a její dcery (v dvojroli výborně zahrané Natálii Portman). Z filmu se člověk nic nedozví o jejich charakteru. Jsou to prostě jen postavy, které jsou ve filmu častěji vidět a kolem nichž se vývoj více točí. Konec je dokonalou tečkou za celým filmem a první věc, co mě po něm napadla, bylo "what the fuck?".
Vím, že Forman ve filmech rád experimentuje, nicméně neplatí, že každý nový experiment musí vyprodukovat výborné dílo. Obzvláště pokud se pokouší vyvrátit pravdivost výroku, že někdy méně znamená více. Jen díky velmi dobrému skloubení Goyových obrazů, atmosféry, vizuální a technické stránky filmu a hereckých výkonů jednotlivých představitelů nespadne film do šedi současné běžné filmové produkce. Kdyby byl lépe zvládnutý po stránce scénáře a děje, rozhodně bych ho doporučil. Takhle jsem ale na pochybách.
linkuj.cz vybrali.sme.sk