Peťanův blok

Vrchol těchto prázdnin je za mnou a nezbývá než zavzpomínat a popsat jak to probíhalo.

Cílem sportovního kurzu MU byl kemp u Mattináty na poloostrově Gargáno. Mattináta je na jižní straně poloostrova nějakých 30 km od Foggie. Nachází se v odděleném údolí, kde tak vzniká takové trochu uzavřené a samostatné prostředí.

Odjezd z Brna měl být v 16.30 v pátek 1.9. ale nakonec se zpozdil až na šestou hodinu. Vykompenzoval to fakt, že jsme jeli pěkným klimatizovaným autobusem. No more Karosa, jako do Francie. :-) Cesta trvala 16 hodin a celkem se dala přežít, dokonce jsem se i vyspal. Kemp se nacházel asi tak 50 m od pláže. Ačkoliv byla možnost si objednat chatky, všichni měli zaplacené levnější stany. No nebyl to žádný komfort. Plastový stoleček a židle. Předsíňka s ledničkou a plynovým vařičem a dvě ložnice. Celkově měl stan kapacitu 4 lidi. Protože nás na kurzu bylo málo kluků (asi 7 oproti 40 holkám) tak byl trochu problém se domluvit na ubytování. Nakonec jsme se domluvili s Michalem, který sice není z MU a pracuje v HVB Bank, ale rád jezdí na letní kurzy, protože se tam cítí mladší a taky ... ehm, no podívejte se na poměr kluci holky. ;-) Naše stanová trojice je na následující fotce.

Hlavní náplň kurzu byla přizpůsobena složení účastníků, a tak jím byl aerobic a protahování na různé způsoby. Účast nebyla povinná, ale já a část kluků jsme tam chodili. A cvičit, aby si někdo nemyslel. ;-) Ráno byl obvykle strečink ve stylu power jógy, což bylo výborné na protažení a mírné posílení. Večer se pak poskakovalo na rytmus techno hudby ... tedy aerobic. Na něm jsem byl jen jednou za celý pobyt, byl to zrovna kickbox aerobic, a musím uznat, že je to celkem zabíračka. Víc jsem vypotil jen na fotbale. :-)

Zbytek dne byl volný program. Vetšina děvčat ho trávila opalováním na pláži. My jsme si ale s Pavlem obvykle udělali nějaký výlet, při kterém jsme se nejen opalovali, ale taky něco viděli. V kempu se daly půjčit kola za 1 euro na hodinu a my nemohli odolat. První den jsme uskutečnili jen malý výlet po okolí, neboť se už stmívalo. Další den jsme si ale půjčili kola dopoledne a vyrazili na blízký útes. Část cesty jsme museli sice kola nést, ale byli jsme odměněni krásnými výhledy na Mattinátu a naši pláž. Cestou na vrchol kopce jsme narazili na zajímavě jakoby "vyhlodané" skály.

Kromě kol se dala na pláži vypůjčit šlapadla. Sice to bylo za 15 euro na tři hodiny (na míň nemělo smysl jezdit a i finančně se to nevyplatilo). Jezdili jsme dva nebo čtyři podle toho, jak se ostatním chtělo. U okolních skal se totiž nacházely malé plážičky, kde bylo velice čisté moře a člověk ji měl jen sám pro sebe. Dalo se tam i šnorchlovat, ale moře bylo hodně slané a nebylo toho tolik vidět. Nádherná byla ale okolní skaliska. Jedinný komu naše výlety vadily byla hejna racků, která si evidentně pláže nárokovala. :-)

Mattináta bylo takové malé italské městečko postavené na úpatí kopce. Vzhledem k tomu, že jižní část Itálie není tak rozvinutá jako sever, nejsou tu žádné moderní stavby. Typická středomořská architektura s malými domky. Navíc značnou část města tvořily starobylé domy a uličky. Italové, zejména ti na jihu, jsou velmi pracovití. ;-) Od 11 do 4 odpoledne je tzv. siesta, kdy nikdo nepracuje a všichni se válejí na pláži. Tedy přesněji Italové pláž obcházejí a ptají se všech děvčat, jestli nechtějí jet večer na diskotétku nebo někam do klubu, vykládají jim, jak jsou krásné a podobně otravují. :-) Protože na Gargáno jezdí hodně čechů a češek, tak se řada z nich se už naučila velmi dobře česky. Asi nejméně se tu domluvíte anglicky, zato češtinu tu zná skoro každý třetí Ital. Dozvěděli jsme se od jednoho českého zaměstnance kempu, že takový Ital, co neustále balí češky na pláži, jich dostane 10-15 za sezónu a zbytek roku pak jezdí k nám do republiky u nich bydlet. Mno, ale jinak o Italech jen v dobrém. ;-) Z našeho kurzu se tam také dvě s Italy tahaly. Jinak ale u našich děvčat převážně pohořeli. Přestože siesta končí ve čtyři, obchody otevírají obvykle až v šest večer. Italové jsou noční ptáci a největší šrumec je mezi onou šestou a jednou v noci. Ulice Mattináty se zaplní korzujícími lidmi, štěbetajícími babičkami a diskutujícími skupinkami dědečků. :-) Má to své velké kouzlo. Krom toho nás v Mattinátě zaujala vynikající nešizená zmrzlina. Za 1,20 euro člověk dostal dva kopečky dvakrát velké a pětkrát tak chutné jak u nás. :-)

Součástí kurzu byly i rozličné výlety. Trhy v Manfredonii nabízely nepřeberné množství rozličných cetek, šatů ruzné kvality, ale i mořských plodů, ryb a výborného ovoce. Stánky se nacházely v asi sedmi ulicích města a přes nakupující nebylo téměř k hnutí. Mnohem zajímavější byl výlet do Monte San Angela, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Itálie. Na vrcholku 900 metrů vysokého kopce se nachází městečko, které při pohledu z místního středověkkého hradu vypadá, jako by bylo v oblacích. Hlavní památkou města je ale bazilika, jejíž část tvoří jeskyně, ve které se tu jednomu biskupovi zjevil Archanděl Michael a přikázal mu baziliku postavit. Jak archanděl tak místní svatý Padre Pio jsou zde k dostání ve formě soch z všemožných různých materiálů. Mě asi nejvíce zaujala socha na motivy obrazu Poslední večeře Páně od Da Vinciho, ale 30 euro nakonec zvítězilo. ;-)

Výletem číslo jedna byl ovšem Vesuv a Pompeje u Neapole. Cesta tam trvala tři a půl hodiny a vyjížděli jsme v pět ráno, abychom vše stihli. Je totiž třeba přejet napříč celý Apeninský poloostrov. Při příjezdu se nad Neapolí majestátně tyčil Vesuv, dodnes aktivní sopka, která naposledy chrlila lávu v 18tém století. Je zajímavé, že oproti ostatním sopkám, které jsem viděl je tato nejukázkovější. Kulatý strmý kužel dává už na dálku znát jakého původu hora je. Silnice vede až na parkoviště asi kilometr pěšky pod kráterem. V době naší návštěvy nevyvíjel Vesuv žádnou aktivitu, odnikud se nekouřilo, což zklamalo naše děvčata. Pěší stezka vede kolem podél západní stezky sopky a poté pokračuje po půlkruhu hrany kráteru. Je to nádherná podívaná. Vidět je na Neapol, Capri. Kráter má v některých částech fantasticky kolmé stěny.

Jen dvacet minut cesty autobusem dělí Vesuv od města, které v roce 79 n.l. pohřbil při své nejsilnější erupci. Během tří dnů bylo město pokryto prachem smíseným s vodou do výšky tři metry nad nejvyšší budovy a vymazáno z mapy. Zemřela většina z 20 tisíc obyvatel. Katastrofa ohromných rozměrů ale umožnila konzervovat v původní podobě římské město z prvního století n.l. Od renesance až dodnes zde probíhají vykopávky a část města se podle původního antického vzoru i dostavěla. Byl odkryt ohromný areál, který není možné ani za den celý zcela projít. Člověk se cítí jako zpátky v době vrcholu rozmachu římského impéria. Na silnicích jsou dodnes vidět koleje vyježděné od tehdejších vozů, na stěnách domů fresky a v zahradách měděné sochy. V některých budovách také najdeme sádrové odlitky římanů, které Vesuv tehdy pohřbil a po nichž zůstaly jen pukliny v zemi. Podívanou kazí asi jen nepřeberné množství turistů.

A co večery? Byly jako na každé dovolené zasvěcené pití a hrám. ;-)

A co říci závěrem? Přestože Italové jako národ mě nenadchli a jsou dost otravní, tak pokud byste někdy měli tu příležitost tak neváhejte do nějaké té Italské uličky zabloudit. Nebudete zklamáni. :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk