Peťanův blok

Druhý prázdninový výlet je za mnou, a protože je dobré všechno za čerstva vyklopit než to člověk zapomene, tak opět píšu menší raport. :-)

Sraz byl v pondělí 21. 8. na zastávce autobusu Student Agency u Grandu. Už cesta tam byla zajímavá. Jel jsem s velkým časovým předstihem, abych měl v poklidu rezervu, a představte si, že v půli cesty přestal jít proud v trolejích a v tramvajovém vedení a já najednou měl pořádně naspěch. Přijel jsem tak tak na sraz skoro poslední. Cesta busem byla příjemná, navíc jsme si ji zpestřili tancem ve stylu DO, který začal, na celkem hroznou hudbu ze sluchátek, kterou bylo možné poslouchat. :-) Na hranicích nás zdržel a pak opustil jeden cestující, který si nevzal s sebou pas ani občanku. V Banské Bystrici jsme s Křupinem zhodnotili, že to na Slovensku vypadá dokonce jako v civilizaci ;-)), nakoupili nějaké věci a zamířili na místní vlakové nádraží. Tam na nás čekalo opravdové umělecké dílo. Velká okna byla udělaná jako v kostele z různých barevných skel do podoby různých postav. Ale místo Krista a Panny Marie (teď nevím, jestli Maria byla panna s velkým P nebo ne :-) ) byl na prostředním skle sovětský voják hrdě držící kulomet v ruce. Vypadalo to neuvěřitelně komicky. Takový Kokos (= komunistický kostel). :-) Po cestě do Nemecké vypadlo Denymu z okna vlaku pádlo, a tak musel vystoupit a jít si pro něj pěšky. Jel pak stopem a byl na místě dřív jak my. :-)) V Nemecké to vypadalo jako v opravdové zapadlé vesnici. Připadal jsem si jako o patnáct let nazpět, ale v noci byly úplně nádherně vidět hvězdy. Večer jsme udělali oheň a někteří vytáhli pár lahví. Protože v Evropské Unii je striktně dáno, jaký obsah musí mít nápoje s určitým názvem, tak jsme pili tři druhy rumu: Tuzemský Um, Tuzemský R a Tuzemský. :-)) Stejně tak jsme měli místo špekáčků opékáčky.

Druhý den přijel pán s loděmi, namačkali jsme věci do barelů a připravili se na odplutí. DO nás nejprve proškolil, kterak správně držet pádlo, abychom co nejefektivněji využívali síly. Jako správný učitel některým z nás dal tuto hádanku už po cestě. Dále jsme probrali funkci háčka a kormidelníka a několikrát jsme zopakovali: "Nikdy nepustím své pádlo" (teda není to doslovné). Na lodi je totiž pádlo jedinná věc, o kterou se můžete opřít (a hlavně stojí 800 SK). :-) První vyplutí je asi vždy takové plné obav. Křupin dělal háčka a já kormidelníka. Ze začátku byly naše role něčím mezi dramatem a komedií, postupně jsme se ale sehráli. :-) Loď se zdála hodně nestabilní a těžko kontrolovatelná. Navíc po nějakém tom kilometru jsme minuli PV a Denyho, kteří se udělali jako první (udělat se znamená, vyklopit se z lodi, žádný jiný význam to na lodi nemá ;-) ). První zádrhel nastal u jumpstonu, takového velkého balvanu, ze kterého se dalo skočit z pětimetrové výšky do vody. Proud z malého splávku před tímto kamenem táhl hodně pod něj. Jeli jsme jako druzí a nezvládli to, narazili na kámen a jak jsme se o něj zapřeli pádly, tak nás proud obrátil. Křupinovi vypadlo pádlo, tak plaval za ním. Já se chytil nohou o nějaký balvan na dně a držel loď, která se ale stále plnila vodou. DO a Deny rychle přispěchali a pomohli nám loď dostat na mělčinu a obrátit ji (loď naplněná vodou má až 250 kg), za což jim velmi děkuji. Po cestě na tábořiště Rychlých šípů jsme zastavili ještě v jedné hospodě, kde jsme si vychutnali mírně ředěné pivo a fazolovou polívku, ve které bylo kromě fazolí snad úplně všechno. :-) Na tábořiště jsme dorazili celkem brzy, takže jsme mohli zajít ještě na místní hrad a do hospody. Z té jsme odcházeli po skupinkách. Jedna skupinka po návratu hlásila, že potkala muže s motorovou pilou, který se jich ptal jestli nemají benzín, jiná zase potkala dvě malé holčičky s kudličkama, co hledaly pána s motorovou pilou. Ehm, a to jsme skoro nepili. ;-))

Cílem plavby další den byl vodácký kemp za Banskou Bystricou. Po cestě měly být čtyři šlajsny, u kterých jsme měli zastavit a buď přenést lodě nebo je sjet. První byla asi nejnáročnější. První jel sám Tom Novotný a jako u jumpstonu projel sice se stěstím ale bez ztráty kytičky. Jako on po pravé straně to zkoušeli i DO s Kyjem. Ale ti už tolik stěstí neměli, a tak Hron pokřtil i je. :-) Zbytek lodí to bral po středu, kde se ukázalo, že je to mnohem schůdnější. Nikdo další se neudělal. Druhý splávek se před námi objevil po nějakém tom kilometru cesty. Byl o něco nižší, ale trocha delší. Udělala se opět jen jedna posádka (ted si nejsem jistý která, ale mám dojem, že to byl Deny a PV). Další šlajsna se přenášela, neboť byla metr vysoká a byl za ní silný zpětný proud a válec. Těsně před Banskou Bystricou nás čekal splav čtvrtý. Ideální měl být průjezd pravou stranou, kde nebyl válec, ale chtělo to projet velmi přesně. Udělali se lodě s DO a Kyjem a s Denym a PV. Pravou stranou bez ztráty kytičky projela jen "haluzářská dvojce" ( ;-) ) Mítek s Pudou. Ti se nakonec neudělali na žádném splávku, a to i když občas ve šlajsně letěli vzduchem. :-) Zbytek lodí to bral po levé straně, kde byl válec nejslabší a všechny bez potíží projely. Po zastávce v hospodě na česnečce jsme pokračovali na lodi přes město (kde byla v některých částech snad nejprůhlednější voda na celém trase). Za Banskou Bystricou byly ještě dva neohlášené malé splávky. Na prvním se udělali Nikola s Danielou. Před druhým jsme soulodili s DO, Kyjem, Denym a PV a jak jsme se k němu přiblížili tak jsme viděli Toma a Janku, kteří se cvakli. Rozpojili jsme se v proudu, který nás hnal na velký pařez. Nám se podařilo se v silném proudu před pařezem otočit a doplout k Jance a Tomovi, abychom jim pomohli obrátit loď. DO a Kyjo projeli bez problémů kolem pařezu a PV s Denym o něj zavadili a udělali se. Do kempu to ale byl už jen kousek. Tam nás čekalo překvapení, když nás přijeli překvapit Brášule, Míša a jjPS a strávili s námi příjemný večer při ohni a písních. :-)

Den čtvrtý jsme si s Křupinem vyměnili pozice na lodi. Po vyplutí jsme nám opět trvalo chvíli se synchronizovat, a tak jsme vypadali chvíli dosti legračně, což neušlo pozornosti a smíchu tří suchozemských tavičských návštěvníků. ;-) Výměna ale trvala dvě zastávky, po kterých jsme se vrátili zpět do svých původních rolí. V poklidu jsme projížděli mezi kameny, když Křupin zahlásil, že jeden menší je přímo před námi. Najeli jsme na něj a ... podruhé se udělali. V nijak zvlášť obtížném úseku. Za námi jeli Mítek s mužoženou Pudou, kteří se smíchy mohli potrhat. :-) Hloubka byla ale asi jen 30 cm, takže to nebylo nijak nepříjemné cvaknutí. Horší bylo, že mi uplavalo pádlo, které ale chytili DO s Kyjem a zastavili kousek dále. K nim jsme pak loď přivlekli, nabrali pádlo a pokračovali dále. Zastávka v Sliači neproběhla podle očekávání, neboť lodě, které byly ve předu nezastavili a přišli tak o dobrou pekárnu. :-) Nad hlavami nám neustále prolétávaly slovenské stíhačky z nedaleké základny. Letadel tam kroužilo tolik, že to vypadalo jako kdyby se snad Slovensko připravovalo na třetí světovou válku. :-) Cestou do Zvolena jsme opět soulodili a užívali si toho. ;-) Tam byla delší zastávka, jejíž součástí byla prohlídka místního zámku. Na hlavním nádvoří byla palačinkárna, ve které se prostě nešlo nezastavit. Já měl banánovou a byla výborná. ;-) Přes Zvolen jsme na cestě k tábořišti museli překonat ještě dva splavy. První se musel přenášet a druhý někteří z nás sjeli. Jmenovitě Tom Novotný bez cvaknutí se a pak DO s Kyjem. Ti se sice uprostřed šlajsny otočili zádí ve směru proudu, ale po projetí to ustáli. Především díky Kyjovi, který nečekaně vyskočil z lodi jako pilot na katapultační sedačce. Vysloužil si tak titul skokan Hronu. :-) Naše loď to nesjížděla, neboť se to mému háčkovi zdálo až příliš nebezpečné a vypověděl mi službu. Nejprve jsme uvažovali se Stáňou, že bychom to sjeli, ale nakonec jsme si to rozmysleli. Nj, chtělo to více odvahy, ale je taky pravda, že se Stáňou jsme nebyli vůbec sehraní, takže by to bylo riskantní. :-) Na tábořiště jsme dorazili už za soumraku a spěchali jsme se stavěním stanů a vařením večeře, aby se to stihlo ještě za světla.

Jen krátký desetikilometrový úsek nás čekal poslední den. Projížděli jsme klidným olejem, který jen občas přerušil nějaký ten kamenitý úsek, kde byl nízký stav vody a bylo nutné trochu manévrovat. Naši poslední zastávku v Hronské Důbravě jsme našli bez problémů. DO volal majiteli lodí, aby si pro ně přijel, ale ten byl prý mimo signál, nebo měl vyplý mobil či co, tak se opozdil asi o tři hodiny a my kvůli němu nestihli vlak, kterým jsme původně chtěli jet. Z Hronské Důbravy jsme nakonec vyrazili vlakem kolem čtvrté odpolední do Bratislavy. Po cestě se hrál Bang! a mariáš. Na bratislavském hlavním nádraží jsme mezi sebou divoce handlovali peníze. Ti, co ještě nějaké slovenské peníze měli, se jich chtěli zbavit, ti co je něměli si zase chtěli něco koupit. :-) Cesta do Brna se opět nesla ve znamení Bangu, dorazili jsme tam o půl desáté večer.

Sjezd Hronu byl skvělý výlet s výbornými lidmi. Za jeho organizaci patří dík Panu vedoucímu. :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk